Zatímco jsme měli v posledních letech měnu v zásadě stabilní, dnes je tomu jinak. A to jak vlivem situace, která dnes ve světě panuje a není vůbec příznivá, tak i kvůli tomu, na co jsme si zadělali v minulosti a co nám dnes přináší trpké plody.
Když končila předminulá vláda, tvrdili nám její nejmocnější, že je u nás riziko nežádoucí deflace, tedy tvrdnutí měny, které by mělo za následek pokles cen a útlum výroby související s očekáváními lidí, že bude ještě levněji, a jejich neochotou utrácet takto stále výhodnější peníze. A aby k tomu nedošlo, pustila ona vláda do oběhu nemalé množství dodatečných peněz, jimiž chtěla vyprovokovat jakousi ‚zdravou inflaci‘.
Pak přišla nová, dnes už minulá vláda, která znala ledacos s výjimkou nějaké skromnosti. A zejména za pandemie rozfofrovala tolik peněz, že se tomu až nechce věřit. Ovšem fakta jsou fakta, a tak se tomu věřit musí.
A tak dnes, kdy se situace relativně znormalizovala, doplácíme na rozhazovačnost oněch dvou populistických vlád, na to, kolik jsme od nich dostali peněz, za nimiž nejsou žádné výsledky práce, a tedy žádná reálná hodnota, společně s vnějšími vlivy, které na nás působí kvůli problémům i v jiných ekonomikách, s nimiž jsme tu více a tu méně globálně propojeni.
Máme tedy vyšší příjmy než v minulosti, ale je stále méně toho, co si za ně můžeme koupit. A to snižuje životní úroveň naprosté většiny z nás. A tento trend by měl pokračovat po celý letošní rok. Za celý letošní rok by se měly naše reálné mzdy údajně propadnout o skoro osm procent, tedy měla by každá stokoruna ztratit osmikorunovou část své hodnoty.
Že se vám to nelíbí? Není divu, ani mně se to nezamlouvá. A jsou tu i ti, kdo mají z této naší nespokojenosti svůj prospěch. A těmi jsou odbory, dožadující se pro naše pracující růstu jejich příjmů o výši inflace.
Odbory prostě chtějí, aby nám stát přidal to, oč inflací přijdeme. A to se pochopitelně leckomu líbí. Jenže kdyby k tomu došlo, bude na trhu ještě víc peněz, větší kupní síla a z toho plynoucí ještě vyšší inflace a zdražování.
A teď je jenom na nás, zda se uskromníme v naději, že jednou bude líp, nebo zda vsadíme na výlevy populistů a časem kvůli nim umřeme hlady.
