I kdyby se zdála být nějaká nemovitost snad přímo nezničitelná, zničitelná nebo aspoň poškoditelná určitě je. A pokud mi nevěříte, podívejte se třeba, co zub času napáchal třeba i na mohutných a zdánlivě nedobytných hradech, z nichž u nás nejednou zbyly jenom trosky. A což pak teprve obyčejné domy z cihel nebo tvárnic, dřeva a dalších materiálů! Na ty nejednou stačí nejen malé tornádo, ale třeba i vichřice, povodeň, enormní sněžení nebo jiné přírodní úkazy.
Žádná nemovitost není nezničitelná, žádná není věčná. A tak se musí každý obyvatel této připravit i na eventualitu, že mu tato někdy přestane sloužit tak, jak by měla. A dotyčný bude muset vynaložit nemálo úsilí a samozřejmě i peněz, aby to dal do pořádku, případně se dokonce bude muset odstěhovat někam jinam nebo jinak začít z gruntu znovu.
Při cenách nemovitostí, ale i stavebních materiálů, je tedy jasné, že jsou na tom v podobných případech nejlépe ti, kdo jsou pojištěni. Sice se placením pojistného připravují o jistou částku, ale mají jistotu, že když nastanou vážné okolnosti, nezůstanou tu sami na třeba i nezvladatelné výdaje.
Ovšem přesto prý třetina domácností svou nemovitost pojištěnou nemá, a tudíž riskuje. Někdy méně, někdy více, ale riskuje. A i ti, kdo pojistku na podobnou situaci mají, někdy podceňují třeba její výši, neaktualizují ji a tím riskují. Protože to, na co taková pojistka stačila před lety, už tato dnes stačit nemusí. A tak by se měla pojistná smlouva aspoň jednou za dva roky aktualizovat nebo aspoň zkontrolovat, zda odpovídá skutečné hodnotě majetku. Protože až dojde ke vzniku škody, bude už pozdě bycha honit.
A nejjednodušší je tu vsadit na indexaci, která smlouvu automaticky upravuje podle současné ekonomické situace a cen. Již ale mnozí z nás ve snaze ušetřit na pojistném často ignorují. A třeba ušetří. Ale třeba také ne.
