Jsou lidé moudří, kteří nad problémy a jejich řešením uvažují. A někdy najdou řešení a někdy bohužel musí konstatovat, že řešení daného problému zkrátka neexistuje.
A jsou i lidé naopak hloupí, kteří moc nepřemýšlí. A když tito najdou řešení nějakého problému, dospějí k němu třeba i rychle a snadno. A nevýhodou je tu jenom to, že takové řešení v praxi nefunguje. Anebo může dokonce uškodit, namísto aby pomohlo.
Vezměme si třeba současnou situaci týkající se příjmů našich lidí a inflace. A pochopitelně nejen našich lidí, a nejen inflace v České republice.
Máme tu lidi, kteří se třeba tváří jako učinění mudrcové, ale ve skutečnosti připomínají všem zasvěceným spíše brouka Pytlíka. Který prý všechno ví, všechno zná, ale všichni od dětství dobře víte, jak to s ním bývá. A ti dnes při pohledu na rostoucí ceny dospívají k jednoznačnému názoru a jedinému možnému řešení, jak zachránit lidi před zchudnutím. Tito prostě doporučují nebo přímo žádají, aby se našincům zvedaly platy a jiné příjmy natolik, aby se tím pokořila ona zpropadená inflace.
Pokud takto smýšlí obyčejný člověk, je to jedno. Ale když se to začne týkat politiků či odborů, už je to zlé. Protože v jejich případě jde o někoho, kdo má vliv a kdo by to tedy mohl při vhodné ‚konstelaci hvězd‘ i prosadit. Prý pro blaho našeho lidu.
Jenže moudří lidé přemýšlejí. A tak nemohou takovým hloupostem nebo pozlátku podlehnout. Protože je zřejmé, že když dostanou lidé od někoho (míněn obvykle stát) více peněz, krátkodobě si polepší. Ale jenom krátkodobě. Čím více peněz se totiž takto dostane do oběhu, tím více se začne utrácet a tím vzroste tlak na zvyšování inflace. Která i po onom zvýšení začne lidi zase poškozovat, a nejvíc ty spořivé, jimž znehodnotí úspory.
A proto je dnes sice příjemné poslouchat odboráře nebo známé politické populisty, kteří díky tomu u mnoha lidí bodují. Ale měli bychom se snažit, aby se to nedostalo dál než do roviny tlachání. Protože čím víc dostaneme dnes přidáno, tím nám bude v budoucnu hůř.
