I když by se to leckomu nemuselo zdát, vzhledem k tomu, kolik lidí u nás žije poměrně skoupým až bídným životem, máme prý jako národ jednu ohromnou přednost. A sice tu, že nadmíru zodpovědně splácíme dluhy, které máme. Když se prý někde zadlužíme, snažíme se o zodpovědné vyrovnání takových svých dluhů a jsme v tom prý skvělí i ve srovnání s jinými zeměmi Evropy.
Je to poměrně potěšující zpráva. Sice nemůžeme být hrdí na to, že leckdo z nás žije někdy nebo třeba i setrvale na dluh, ale na druhou stranu si můžeme připomenout i moudro, že dobré účty dělají dobré přátele. A podle toho jsme tedy docela přátelskou zemí. Ovšem to, že jsme v tomto ohledu lepší než jiné národy, bohužel (nebo bohudík?) nesouvisí jenom s naší osobní zodpovědností. Může za to prý hlavně skutečnost, že jsme my Češi zadlužení poměrně málo, a navíc je u nás docela nízká nezaměstnanost. A když máme příjmy a menší dluhy, splácí se nám logicky o poznání lépe než těm, kdo jsou a tom opačně. A nahrává nám vlastně i jiná struktura dluhů, kdy máme větší podíl hypoték a úvěrů na bydlení a méně kreditních karet a jiných neúčelových půjček.
Ale jak se říká, hůř může být vždycky. A taky bude. Protože se už i naše střední třída dostává kvůli rostoucím cenám do finančních problémů, a tak se dá očekávat, že dluhy našinců porostou, a naopak schopnost splácet dosáhne nižší úrovně. A když k tomu připočítáme i skutečnost, že leckomu letos skončí fixace hypotéky a úroky citelně vzrostou, a že leckdo z těch, kdo se svým rozpočtem jen těžko vycházeli, už nemá manévrovací prostor a na každé zhoršení doplatí, nevypadá to do budoucna zrovna optimisticky.
Do problémů se tak dostávají a budou dostávat i ti, kdo doposud vždycky zodpovědně spláceli. Může to potkat skutečně kdekoho z nás. A na rozdíl od statistik to není radostné zjištění. Protože není ani tak důležité, na jakém místě v žebříčku států jsme, jako spíš to, co to znamená pro konkrétní lidi.
