Ačkoliv od rozdělení Československa uplynulo už více než čtvrt století, stále máme tendence obě země porovnávat. Pokud bychom to vzali z hlediska platů v hlavních městech, pak by na tom byli zaměstnanci v Praze o necelých sedm set korun lépe nežli jejich bratislavští kolegové. Zde se tedy platy příliš neliší. Rozdílů najdeme více spíše mimo tyto metropole.
- Mezi hlavními městy se tedy jedná o rozdíl necelých dvou procent.
- Mimo tato hlavní města je rozdíl daleko markantnější.
- Někde dosahuje až necelých jedenácti procent.
- A to ve prospěch pracovníků v Čechách.
Podle odborníků je hlavním důvodem to, že na Slovensku jsou daleko výraznější rozdíly mezi hlavním městem a ostatními částmi republiky. V Česku je rozdíl mezi Prahou a ostatními částmi necelých dvacet pět procent. Na Slovensku tvoří tento rozdíl dokonce více než třicet šest procent. Rozdíl ovšem není v žebříčku nejžádanějších profesí. Oba státy by potřebovaly více dělníků, prodavačů a operátorů výroby. Nejvíce jsou tedy sháněné technické profese. Už dříve upozorňovali analytici na fakt, že naše ekonomika bude potřebovat v budoucnu více lidí s nižším vzděláním. V současné době je konkrétně nedostatek pracovníků ve výrobě, uklízečů, řidičů, skladníků, svářečů a pomocných kuchařů. Potěšitelné jistě je, že nezaměstnanost v České republice klesla natolik, že se dá hovořit o nejnižších hodnotách do roku 1996. Míra nezaměstnanosti byla v loňském roce necelá čtyři procenta. Pokud bychom se vrátili opět ke srovnávání, pak by byla naše míra nezaměstnanosti šestou nejnižší mezi státy Evropské unie, kterých je osmadvacet. Slovensko by stálo přesně na druhém konci. Tam se totiž jedná o šestou nejvyšší míru nezaměstnanosti. Nejhůře je na tom Španělsko a nejvíce zaměstnaných mají Němci v Horním Bavorsku. Tady míra nedosahuje ani tří procent.
