Tak máme (aspoň tedy částečně a zdánlivě) po koronavirové pandemii v naší zemi. A zatímco jsme během této vesměs přišli o iluze a někdy i o naději, tím, co jsme naopak jako národ získali, jsou prý enormní úspory. Našinci prostě nahromadili a i nadále hromadí v bankách stále více peněz a tato suma už se blíží dokonce ke třem bilionům, tedy třem milionům milionů.
Od vypuknutí pandemie jsme my Češi navýšili své úspory o 409 miliard korun, za poslední rok pak o 305,7 miliardy. A to byl víc než čtyřnásobný nárůst úspor ve srovnání s tím, čeho jsme dosahovali každoročně v předchozích dvou desetiletích. Každý našinec měl tedy například v únoru průměrné úspory ve výši 26867 korun, což je u nás historicky nejvyšší částka.
Ovšem je nasnadě, že právě zmíněný průměr nevypovídá o tom, jak se mají jednotliví lidé z našich řad. Úspory máme rozdělené nerovnoměrně, a zatímco se jimi mohou pyšnit především lidé s vyššími příjmy, ti ostatní ostrouhali.
Stali jsme se spořivějšími? Vzhledem k obavám z toho, co nám pandemie přinese, určitě ano. Ale skutečnost, že jsme si tolik našetřili, ovlivnila významnou měrou i skutečnost, že během pandemie významně poklesly možnosti utrácení. A když nebylo kde peníze utratit, tyto nám logicky daleko spíše zbývaly. Což znamená, že se dá v budoucnu očekávat opětovný pokles množství těchto naspořených peněz, to jak opět začneme utrácet a uspokojovat svou odloženou spotřebu. Čemuž nahrává vlastně i skutečnost, že jsou spořicí účty či termínované vklady jen mizerně úročené, o běžných účtech a podobných produktech už ani nemluvě. Což nemotivuje lidi k tomu, aby zde své peníze stůj co stůj drželi. A investiční možnosti, jež přinášejí naději na vyšší zhodnocení, jsou rizikové, což mnohé z nás odrazuje od jejich využití.
A tak mají lidé víc peněz než obvykle. Dokud vláda nepřijde na způsob, jak je o ně připravit v zájmu splácení státního dluhu. Jenž nám narostl do rovněž nebývalých rozměrů.
